Neni mi dobre, cely den jako za sklem stacim tezkopadne do spiraly sve gumove rty a cekam az mi na konci vecirku chladna celist detroitskych kladiv vytluce rozum z hlavy a bez prstu se pak probudim v cizim pokoji, uklidim stopu sveho tela, zdesen o pul osme rano vyjdu z hostivarskych koleji tanecnim krokem samopalu...

Mozart