Lasko nejsi ma, jsi vzdalena az do smrti,
davno necekam, ze by me kridla labuti,
zamavaly z vodopadu sedivyho dne,
ze skaly nadeje mi odleti, odleti...

Zla nemoc jako cerna tun,
stavela mriz o neco spis,
kdyz hnal se noci bilej kun,
jak lita san a tvoje dlan,
uz byla ledova, jak stity hor,
telegraf srdce za obzor,
donesl skromne poselstvi,
- chtel bych zit...

Lasko ukryta jsi vyryta v me pameti,
neboj cekam dal jenom v male nadeji,
vysnene, jak psance navrat girlandami snu,
vsech nekonecnych dnu a cekani, cekani...