Oda na Vincu

Jen tak lezim, tezce dycham,
marne spravna slova chytam,
zavru oci, traktor vidim,
a za jeho volantem,
silne paze, hlava hola,
kazde pole hrave zdola,
osoba, co dnes tu sedi,
na me, uprene ted hledi,
ceka co zas za blbosti,
zplodil jsem v sve opilosti.

Mily Vinco, kolchozniku,
je tomu uz tricet let,
co spatril jsi nas krasny svet,
kdyz poprve si za vycepem,
objevoval cestu svetem,
dudlik v koutku, pliny plne,
zakricel si z plnych plic,
"Dejte mi pet slivovic!"

A tak cas letel jak vitr do pole,
my potkali te ve skole.
Zrno od plev delilo se,
ty ctyri dlouhe roky,
pak nakonec jim zdarilo se,
s jistou nejistotou v hlase,
udelat z nas s diplomem,
promovane cvoky.

A ac mnoho znalosti,
nam nezalezlo do kosti,
ted tu stojim, slzu v oku,
Vincovi je tricet roku,
a preju ti jen jedine,
at stesti v zivote te nemine,
at mas more lasky, jak strev na klobasky,
at mas pratel, jak panenek ma Matell,
at mas penez, jak v kovosrotu zelez,
at mas zdravi a hrave se ti stavi!,
at mas i dal to, co kdekdo muze ti jen zavidet,
v dusi usmev, v srdci slunce a u nohou snad cely svet!

Preju si at zustane ti,
ten skvely muzny vzhled,
silne paze, hlava hola,
jimz zadna zena neodola,
a modlim se at sejdem se tu,
za dalsich tricet let!

VSECHNO NEJLEPSI VINCUSKO!!!

P.S.
Na konci teto basne,
pro ty, jimz nevyznela jasne,
chci jednu malou radu dat,
KE STROJUM!
a prestante se bat.