Nejlepsi zpusob jak najit, je prestat hledat...

Lasko nejsi ma, jsi vzdalena az do smrti,
davno necekam, ze by me kridla labuti,
zamavaly z vodopadu sedivyho dne,
ze skaly nadeje mi odleti, odleti...

Zla nemoc jako cerna tun,
stavela mriz o neco spis,
kdyz hnal se noci bilej kun,
jak lita san a tvoje dlan,
uz byla ledova, jak stity hor,
telegraf srdce za obzor,
donesl skromne poselstvi,
- chtel bych zit...

Lasko ukryta jsi vyryta v me pameti,
neboj cekam dal jenom v male nadeji,
vysnene, jak psance navrat girlandami snu,
vsech nekonecnych dnu a cekani, cekani...

Jako pisek presivas me mezi prsty,
stejne ti dlane prazdny zustanou,
ani vodu neprelijes sitem,
nekdy je strasne malo chtit,
ja nejsem z tech, co po tezky rane nevstanou.
ani vodu neprelijes sitem,
nekdy je strasne malo chtit,
ja nejsem z tech, co po tezky rane nevstanou.

Pevnou vuli taky prilis neoplyvas,
zda se, ze neminis me vazne brat.
kolik casu nam to jeste schazi,
nebo je vsechen davno pryc,
a za cim se to vlastne mame stale hnat?
kolik casu nam to jeste schazi,
nebo je vsechen davno pryc,
a za cim se to vlastne mame stale hnat?

Jako kamen najednou mi v ceste stojis,
vim, ze se leccos tezko obchazi,
radsi zkusim nekde jiny pribeh,
ktery bude lepsi konec mit,
ale uz ted ti muzu rict, ze mi neschazis.
radsi zkusim nekde jiny pribeh,
ktery bude lepsi konec mit,
ale uz ted ti muzu rict, ze mi neschazis.

Jako pisek presivas me mezi prsty,
stejne ti dlane prazdny zustanou,
ani vodu neprelijes sitem,
nekdy je strasne malo chtit,
ja nejsem z tech co po tezky rane nevstanou...